Žil byl jeden kartáček na zuby se jménem Houzle. Vždycky si na své jméno stěžoval, ani pořádně netušil proč. Houzle, Houzle...Vždyť to zní, jako by nějaký negramotný jedinec neuměl správně napsat slovo 'housle'. Jednou se mu ostatní kartáčky v noční škole posmívaly, takže utekl z hodiny Nenápadnosti a schoval se na záchodě. Dlouho tam tak seděl a brečel, dokud neuslyšel podezřelý zvuk. Záchod začal rachotit a voda v něm silně žbluňkala. Lekl se tak, že zapomněl na svá trápení a rychle běžel za králem všech kartáčků, který shodou okolností obýval stejnou kolonii jako malý Houzle.

Poté, co se o novinkách dozvěděl, svolal zasedání nejvyšších kartáčků, na kterém se dohodly, že budou muset do okruhu 'nebezpečných věcí v domech a bytech' zařadit bohužel i záchody. Jako by nestačily veškeré domácí spotřebiče krom mrazáků. Když se dívaly do knihy, kam všechny tyto údaje zapisují, shodly se na tom, že jsou pračky nejnebezpečnější. Nejenom, že vydávají hlasité zvuky a semelou vše malé, co se do nich dá, ale některé ještě k tomu poskakují.

Tomu dokonalému člověku už je 35? o.O To je neuvěřitelný. Jasně, že je upír, o tom se s nikým nemusím hádat...

Takže...netuším, co přesně bych měla napsat, protože už to lidé napsali už tolikrát přede mnou. Jak moc je úžasnej, kreativní, jak byl na dně, ale nevzdal to a teď je konečně šťastný... Je velkou inspirací a vždycky bude.

Dlouho tu nebyl žádný článek. Muhehehe... Včera byla hodina Země, která jsem se pochopitelně zúčastnila (psala jsem básničku při svíčkách, pila čaj, a pak se šla se sestřenkou projít, abych zjistila, kolik lidí v naší ulici svítí...některý domy svítily...šmejdi :D), ale nejen to... Mně přeskočilo a vyrobila jsem letáčky. Potom jsem obešla celou ulici, zvonila na zvonky a vykládala lidem o tom projektu, zeptala se, jestli se náhodou nechtějí zapojit a dala jim letáček :D. Mně fakt hrabe. Nikdy bych neřekla, že se svojí stydlivostí mluvit na cizí lidi půjdu vykládat lidem o hodině Země, hehe :D. Ale některý domy fakt byly zhasnutý a letáček jsem dala všem, co byli doma, kromě jedné zlé paní (zlá, moc zlá! :D).

Ahoj všem!

Ano, píšu sama od sebe článek. Samotnou mě to udivuje, ale dnešek byl prostě hrozně hezkej, takže jsem se rozhodla podělit s těma pár lidma, co sem občas přijdou. Taky sem mohla napsat upa hustý příspěvek na ksichtknize, ale to se mi fakt nechce, protože potom mám pocit, že se blížím k pohlášení "Právě papinkám rajskou s houskovýma knedlíčkama"...

Vlastně já dneska nic nedělala :D. Ale mezi druhou a pátou hodinou jsem seděla na terase, pražilo na mě sluníčko (SUNSHINE! ^^) a já jsem psala nápisy. Danger Days nápisy :D. No a pak mě napadlo, že by nebylo od věci si DD pustit, takže jsem letěla nahoru pro discmana (ano, ta empétrojka opravdu nefunguje :D). Takže jsem za dnešek: spala, jedla, pila čaje/vodu/ledovou kávu, psala úryvky textů, poslouchala písničky, nakreslila na terase křídama Mikeyho s kafem a jednorožcem, jednorožce, nápis, že všichni milují jednorožce a píšu článeček! Asi ještě něco, ale nechce se mi přemýšlet, co :D.

Huuu, zdavím vás pozemšťané... Asi bych sem normálně nenapsala, ale protože jsem byla u Zuzky (Claire) v Ostravě a bylo to tam tak super, že to stojí za zapsání, tak tu ten článek prostě je a hotovo :D

V pondělí jsem vstala v 5.47 a od té doby tvrvám na tom, že mě nikdo z postele nevytáhne před půl sedmou přinejmenším dva měsíce. Ale fakt... já myslela, že asi brzo umrznu (náš pokoj je nejchladnější z celého domu, protože je nad garáží a má tři venkovní stěny...no postě je rohovej :D), anebo to nestihnu (taky jsem potom půlku cesty na zastávku běžela, genialita :D). V autobuse jsem byla naprosto mimo. Zírala jsem před sebe, hlavou se mi míhaly nějaké myšlenky a bylo to celý takový divný :D.

Muhehe, né že by mě psaní článků nebavilo, ale nějak se k tomu vždycky nedokopu. Smardím na ksichtknize, píšu dopisy, učím se blbosti, a pak zjistím, že je dvanáct a že bych fakt měla jít spát. Bože, já už chci léto, teplo, cokoliv, jen abych furt neseděla doma. Tenhle režim mě jednou zabije :D (ano vážně je tu smajlík!).

Jinak...obdivuju se :D. Dobře, to zní divně, ale já nechápu, jak můžu (po totálně podělanym dni strávenym po škole) mít dobrou náladu, bejt hyperaktivní a dělat všechno možný. Děkuji vám My Chem. Úúú, stačí se rozhodnout, že prostě nebudu mít špatnou náladu, pustit DD, tancovat si do toho, poskakovat, najíst se a najít hromadu papírů, které jsou plné jetých příběhů, poznámek, konverzací a tak podobně :D

Lidi, já jsem fakt hrozná. Dva články za týden. Jasně... Vtipnější jsem asi bejt nemohla, když jsem to psala. No nic, jsem si říkala, že napíšu článek na téma týdne. Vždyť Zoufalství je fakt fajn. Dá se napsat regulérní povídka. A ono prd. Minulý víkend jsem byla taková lehce aktivnější, takže mě potom ještě dlouho bolely nohy a doteď mám rýmu. Asi není zrvona ideální šmajdat po Praze v takovejch mrazech...Uhm, detail. Stejně jsem za to hrozně ráda. Poznala jsem spoustu dalších fajn lidí, co ještě k tomu poslouchají My Chem- dokonalost! Už mám vyvolanou fotku. Vloženou do svého "Chemického sešitu".

Taky jsem chtěla napsat normálně dlouhý článek jenom o "killjoys meeting", ale od toho taky jaksi sešlo...Tak snad napíšu článek na TT alespoň tenhle týden. Doufám... Jenže v sobotu zase budeme bruslit a v pátek už konečně musim pořádně udělat obrázek do jedný soutěže. Asi jsem mírně ve skluzu. Damn!

Jop, názvy článků nedávají smysl.

Bacha na mě. Já opravdu píšu článek! Prostě se překonávám. Jo, mimochodem dám vám radu. Nikdy si neříkejte, že ten článek napíšete hned, co se vrátíte z plavání/nebo jakéhokoliv jiného tréninku. Prostě se to nedá. Zvlášť, když jste předtím dělali měsíc velký prd, huh. Já byla ráda, že ty ruce zvednu nad hladinu... Potom jsem doma usnula v devět, probudila se ve dvě, nemohla usnout a pak ještě na hodinu zabrala, jenže to už bylo docela na nic.

Před a po plavání jsem se učila občanku a stejně jí doteď neumim. A zejtra ji máme taky, takže mám fakt velkou radost. A taky mám pocit, že nějak moc používám ironii.. Stejně nechápu, proč nám ty učitelé nemůžou dát chvíli pokoj. Oni v pondělí uzavřou kvalifikaci a ve čtvrtek už zkouší/píšeme písemku na další pololetí. Občas mám chuť jít a spáchat mnohonásobnej atentát..

Zdavím vás,

hrozitánsky dlouhou dobu (asi deset dní) jsem se tady neozvala, což je docela průšvih. Já se totiž rozhodla, že budu psát víc článků. No tak fajn.. za leden jsou tu dva (s tímhletím vlastně tři).

A vypracovala jsem si nová pravidla článků (a fakt je hodlám dodržovat):

- Psát alespoň článek, nebo dva za týden.

- Víc komentovat články ostatních, protože jsem schopná přečíst hromadu článků a ani u jednoho nezanechat komentář (shame on me!).

- Sem tam napsat nějakou recenzi na film, CDčko, koncert, výstavu, cokoliv.

- Chci si zlepšit slovní zásobu, kterou používám v textu, protože už jsem se definitivně rozhodla- Půjdu studovat žurnalistiku. To je fór, co? No, já tomu hodlám pevně věřit a asi bych pro to mohla něco začít dělat.

- Nebudu používat smajlíky (jenom ";)" za přezdívkou a u komentářů taky. To si neodpustím..).

- Budu psát víc povídky. Teď, když už konečně skončilo "Období temna", se tomu budu konečně moct věnovat víc jak jednou za týden a to o výtvarce, heh.. Prostě nepsat jenom ve škole při hodinách, ale i doma a občas se vyprdnout na "Untitled" (ano, opravdu se to zatím jmenuje takhle) a napsat nějakou jednorázovku.

Jo jasně, je normální rozhodnout se někdy o půlnoci, že chci napsat článek. Ono by to bylo normální no. Kdybych neměla za tenhle víkend přečíst čtyři knížky a naučit se tři předměty na jedničku. Ehm, jak to mám zvládnout? :D No, nevadí...

Dneska jsem byla v Praze za T. Jela jsem tam taky kvůli tomu, že mám mít (na výtvarku) recenzi o nějaký výstavě. No, nebudu kecat. Samozřejmě, že jsem tam jela hlavně kvůli Týně a na výstavu jsme se dokopaly až někdy kolem čtvrtý :D.

Celou dobu, co jsem byla u ní, jsme četly Bravíčko (člověk se fakt pobaví a je tam plakát Segment :D), jedly (ehm... :D javorovej sirup! :D) a kreslily na ubrousky (teda hlavně já :D). Stvořila jsem úplně geeniální kresbu všech členů Iron Maiden a taky mafiánskýho/slepýho ptáčka, Jareda, moje podpisy a kreslila jsem i T. na ruku, z čehož byla hrozně moc nadšena :D.