Way back to the USA (2)

23. července 2012 v 13:30 | Maya Madman |  Stories
Ha! To jste určitě nečekali! Je tu další díl. Já jsem doufala, že ho stihnu :D Jo a je mimochodem dost divný psát články, o kterých vím, že vlastně "vyjdou" aniž bych u toho byla. To zní divně... No nic, doufám, že se vám to aspoň trochu líbí. Momentálně asi zmírám na táboře u nějaký etapovky, nebo něčeho podobnýho.
Mějte se fajn,
Maya ;)



2. Kapitola
"My to nestihneme! My to prostě nemůžeme stihnout," panikařily Lucy a Lily na zadních sedadlech. Ještě zdaleka nebyli u letiště a to jim odlétalo letadlo už za necelou hodinu. "Tati prosím, šlápni na to!" Zakřičela Lucy, ale tím se jejich situace rozhodně nezlepšila. Její táta byl už tak dost nervní z toho, že to nestihnou, protože další let do Nashvillu se měl uskutečnit a ž za několik hodin. "Jestli tady nebude hrobové ticho, tak přísahám, že to auto otáčím a jedeme zpátky domů," dostalo se jim okamžité naštvané odpovědi. Na to bylo v autu naprosté ticho přerušované jen tichou melodií písničky, kterou zrovna hráli v rádiu. "I only pray you never leave me behind," zanotovala si Lucy do rytmu a začala si nenápadně poťukávat nohou, ale když uviděla taťkův pohled ve zpětném zrcátku, tak toho radši hnedka nechala. "Tady za chvíli nebudem moct ani dýchat," zašeptala Lily do ucha.

Všichni v autě seděli potichu jako myšky, aby se řidič nezbláznil a doufali, že jejich cesta co nejdříve skončí. Brad se sluchátky v uších hrál na imaginární kytaru, James, Lucy další už dospělý brácha, si četl nějakou knížku o nadpřirozených jevech a Lucy s Lily se bavily tím, že na sebe mluvily, aniž by otevřely pusu a snažily se uhodnout, co ta druhá říká. Po chvilce, co se zdála delší, než hodina chemie v místní škole, se před nimi konečně rozprostřelo obrovské letiště.

"Tak jo, máme přesně padesát dva minut na to, abychom se dostali před odbavení s tím, že odbavují maximálně tři čtvrtě hodiny před odletem," oznámil jim otec pohřební hlasem. Všichni popadli svoje zavazadla a rozeběhli se směrem k jejich gatu, co nejrychleji to šlo. Všechno urychleně zařídili včetně kufrů, ale oddechli si, až když bezpečně seděli na svých sedadlech v letadle. "Uvědomujete si, že jsme měli nehorázně velké štěstí? Ještě několik minut a opravdu by se na nás vykašlali a neodbavili by nás. Tito lidé byli moc milí, že nás…" Začala svůj sáhodlouhý poučný výklad hlava rodiny ale poté, co uviděl Brada, jak si nepřítomně pohupuje hlavou do rytmu písničky, co mu jela do uší, Jamese stále zabraného do knihy a holky o dvě řady dál, jak nadšeně řeší nějaké nezbytné holčičí starosti, tak to raději vzdal, protože to pomalu vypadalo, jako by se bavil sám se sebou. Raději se pohodlně usadil, protože měl v letadle strávit nějakých těch patnáct hodin, které hodlal věnovat spánku, co mu po tak brzkém ranním vstávání chyběl. Naopak na tom byly holky. Zatímco ostatní pomalu usínali, tak se bavily o rodině, klucích, oblečení, co si s sebou berou, nových cédéčkách, které mají brzy vyjít na trh a v neposlední řadě o kytarových intrech, které tak štvaly Lucy, protože ať se snažila, jak chtěla, tak se jí prostě nedařilo správně vydrnkávat struny. Neskutečně moc jí to iritovalo, ale víc než hodinu denně hraní tomu obětovat fakt nechtěla.
Povídaly si mezi sebou téměř celý let. Kdyby se jich někdo zeptal, o čem se bavily před půlhodinou, tak by pravděpodobně neměly sebemenší tušení, ale nedá se říct, že by jim to nějak vadilo. Zaspávat začaly až těsně před příletem do Nashvillu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 20:58 | Reagovat

Tleskám a žasnu nad tvým umem! :) Tohle je super pokračování, strašně moc se mi líbí, jak daný situace líčíš, vypadá to prostě pak tak skutečně, reálně. Je to moc hezky napsaný a v určitých částech jsem se zase uculovala, strašně hezky píšeš, takže jen tak dál, už mě moc zajímá co bude dál :)

2 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 23:21 | Reagovat

Tak za prvé - uáááááá! Děkuju mooc, za všechny ty pochvaly, červenám se :D ^^ Jsem ráda, že se ti Electric líbí, já jí ten vzhled vymýšlela hodně dlouho, takže díky moc :)
Jo, ta jednorázovka byla psaná zrovna v takovým tom "záchvatu" pláče, takže jsem ráda, že si myslíš, že je to napsaný věrohodně. :)
A vůbec nemáš zač, moc se těšim na další díly, tahle povídka se mi fakt zamlouvá a nespěchej, já klidně počkám :))

btw. Vůbec nevadí, že je chaotickej, ten můj taky a navíc já se v tom vyznám, to je to hlavní xD

3 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 23:50 | Reagovat

Jéé, to jsi mě moc potěšila, jsem moc ráda, že se ti to líbilo :) Ještě jednou děkuji ^^ Já se prozměnu zas těším na další díl Way back to the USA :) A teď si dám maličkou pauzu od kapitolových povídek, ale brzy budu psát jednu jednorázovku o Gerardovi a Frankovi, takže jestli ti nevadí jako pár, tak by se ti to mohlo líbit ^^

4 Mišuná)) Mišuná)) | Web | 5. srpna 2012 v 5:14 | Reagovat

o čem je tvuj web?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama