Way back to the USA (3)

6. srpna 2012 v 19:40 | Maya Madman |  Stories
Zdravím vás (Lucy :D + možná to čte někdo, o kom nevím). Dneska jsem si to po sobě přečetla, opravila jednu syntetickou chybu, co se mi vůbec nelíbila a házim to jsem! Jsem já to ale hodná :D
Jo, mimochodem...dneska jsem po sobě procházela starý sešity s povídkama a různejma blbostma a musím s radostí říct, že jsem se ve psaní přece jenom docela zlepšila ^.^
Užijte si čtení a nezapomeňte mi to okomentovat :D
Maya ;)



"Lucy! Jestli se okamžitě neprobudíš, tak otevřu okýnko a vyhodí tě z něho ven," Lily se svou kámoškou zatřásla už poněkolikáté, ale pořád se jí dostávalo stejné odezvy, zamumlání nějaké nehorázné blbiny a přetočení na druhý bok. "Nedá se nic dělat, budu muset přikročit k nejhorší variantě," mumlala si sama pro sebe. Rozhlédla se kolem sebe. Za několik desítek minut bude letadlo přistávat, ale i přesto všichni spali jako zabití. "Mamka zrovna upekla muffiny. Jsou ještě teplé a s velkými čokoládovými kousky!" Zakřičela na celé letadlo. Všichni pasažéři na ni koukali jako na pořádného exota, ale upřímně jí to bylo docela jedno, protože docílila svého. Lucy se konečně probrala a nechápavě se rozhlížela kolem sebe. "Dám si přinejmenším tři," odpověděla pohotově, ale když si všimla, kde to sedí a že je docela zřejmé, že nikdo nedělal muffiny ani nic podobného, tak se obrátila na Lily s dokonale vražedným výrazem. "Tohle byla pěkná podpásovka," zabručela a unaveně klesla do svého sedadla. "Kolik by vlastně mělo bejt hodin?" Zeptala se ještě. "No…v Londýně je něco málo po půlnoci, ale tady asi tak šest večer," odpověděla jí její nejlepší kámoška a vyhlédla z malého kulatého okýnka. Pod křídly letadla se už pomalu začala objevovat malá pole, a vesničky, co vypadaly, jako by byly velké sotva jako domečky pro panenky a po úzkých linkách jezdila auta.

"Dámy a pánové, za okamžik budeme přistávat na Nashvillské letiště. Prosíme všechny pasažéry, aby neopouštěli svá místa a použili bezpečnostní pásy. Aktuální čas je 18:07, teplota vzduchu je 24 stupňů a nebe je téměř bez mráčku," ozvalo se jim nad hlavami. Konečně to vypadalo, že je vzhůru celá rodina. Taťka a James totálně rozespalí a Brad zamotaný do sluchátek, protože usnul během nejklidnější části svého playlistu. S mohutným zazíváním se otočil kolem sebe a dříve než uběhla minuta, tak seděl připásaný s rozmotanými sluchátky zpět na uších. "Někdy mám pocit, že mu jednoho krásného dne přirostou," zašeptala Lucy směrem k Lily, když se snažila zapnout pás relativně podle předpisů. "Náhodou…mně připadá docela roztomilý, jak pořád pohupuje hlavou do rytmu a klape pusou naprázdno," odvětila Lily a raději si nevšímala nechápavého výrazu, který se vynořil na kamarádčině tváři. Sama nechápala, proč to vlastně řekla. Vždycky měla Brada ráda, ale jenom jako staršího bráchu, co nikdy neměla. "I když je pravda, že je dost hezkej," pomyslela si a byla ráda, že jí není přes dlouhé prameny vlasů vidět do obličeje. Každý by pak věděl, že se červená snad až za ušima. Ale jak to tak vypadalo, tak to Lucy moc neřešila. Všimla si, že si může za výhodnou cenu koupit malé čokoládky, takže se štrachala v kapsách, jestli nenajde nějaký zbytek drobných.
***
Při každém výmolu na silnici auto divoce hrklo a celkově znělo, jako by mělo každou chvíli dodělat. "Když nám taťka říkal, ať nečekáme nic luxusního, tak jsem si představila přece jenom něco trošku jiného," snažila se přehlušit řev motoru Lucy. Vzhledem k tomu, že nebylo v oprýskaném červeném autě dost volných sedadel, tak seděla společně s Lily a Bradem venku, v nákladní části. Vítr jim s vysokou úspěšností cuchal vlasy a Brad s nelibostí vytáhl sluchátka pryč z uší, protože usoudil, že by přes vítr, motor a řev holek stejně nic neslyšel. Lily se snažila udržet svoje dlouhé hnědé vlasy dál od obličeje, ale v těchto podmínkách se to zdálo téměř nemožné. V tom měli Brad a Lucy výhodu. Sice se jim jejich porost hlavy taky různě zamotával, ale ne tolik. Lucyiny červené vlasy sahaly sotva po ramena a Bradovy ani to ne.

"Já myslela, že pojedeme přinejmenším normálním autem. Jo, a taky, že budu pomalinku usínat. V tomhle rachotu by to ani nešlo a Brad se nepočítá, protože ten by usnul, i kdyby vedle něho řezali dříví motorovou pilou," odpověděla jí Lily a stáhla si vlasy do gumičky, kterou konečně našla v zadní kapse světlých sepraných džín. Lucy si ho nechápavě prohlédla. Opravdu spal jako špalek s hlavou lehce zakloněnou a pusou dokořán. "Jenom aby mu do tý jeho pusy nenalítaly mouchy," prohlásila a odvrátila od něho pohled. Po této poznámce se mezi sebou ani nepokoušely bavit. Pozorovaly, jak kolem nich ubíhá krajina. Centrum města se pomalu měnilo na řadové domky, ty na jednotlivé farmy skrývající se mezi stromy, až byla silnice lemována jen zelení. Nikde nebylo ani živáčka a vesnice, kam mířili, byla ještě několik mil daleko. Ke konci cesty se začaly klížit oči i holkám. Přece jen měly za sebou dlouhý let a navíc pro ně byla téměř hodina po půlnoci. Není se tedy čemu divit, že na farmu přijely celé rozlámané a unavené. Ale to ještě nevěděly, co je čeká, až vejdou dovnitř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 6. srpna 2012 v 20:26 | Reagovat

Vůbec neděkuj, je luxusní, taky bych brala xD A víš, že s tou zkratkou máš pravdu? Trochu to tak zní xD
Já si tyhle prázdniny nijak neužila, krom cca 2-3 dnů, tak snad to teď v srpnu bude přece jen o něco lepší, ale o to víc mi bude líto, že ty prázdniny zas brzy skončí xD Já jsem v přírodě taky ráda, ale jsem alergik, takže občas to bývá i trochu vopruz, když nemůžu dejchat, kejchám, kapesník u nosu a ještě komáři xD děs. Takže jsem ráda, že aspoň až pojedem na dovolenou s rodinou, tak budu v chatě xD

A teď ke kapitole:
Zase jsem se musela smát, hlavně u těch muffinů a to s tím autem bylo taky geniální! A co je čeká asi vevnitř? Hmm, jsem napjatá jak elektrický vedení xD Jak stále říkám - moc se mi to líbí a strašně mě baví číst tuhle povídku, ten styl kterým píšeš je prostě tak zábavný, že to čtu jedním dechem :) Takže jen tak dál!

2 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 18:11 | Reagovat

Díky za volbu jména, pomohlo to, bude to tedy Scarlet, když se na to tak dívám, vlastně se to k ní vážně hodí, snad ta povídka s ní bude co nejdřív, budu ráda, když jí budeš číst, to bude pro mě čest ^^

A vůbec se neomlouvej, já to chápu, jsou prázdniny a člověk prostě pořád nemůže sedět u počítače, tak si to hezky všechno užij, ať máš hezký vzpomínky na léto ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama