Way back to the USA (4)

13. října 2012 v 18:36 | Maya Madman |  Stories
Ahoj, uznávám, že mi to dost trvalo, ale konečně už jsem dopsala čtvrtou kapitolu, takže teď (když už mi konečně relativně funguje internet) ji sem dávám :)
doufám, že tam nemám někde zbytečný překlepy, kdyžtak mě na ně klidně upozorněte. A byla bych ráda, kdybyste povídku ohodnotili. Tak já už zase padám, užijte si počteníčko ;)

Maya Madman, Crazy since 1995


"Lucy, zlatíčko, tak už jste konečně dorazili!" Holky se ani nezmohly na slovo, když jim v cestě vchodovými dveřmi zabránila postarší paní. Babička je musela očividně vyhlížet už nějakou tu dobu dopředu, než přijeli, jinak si Lucy nedokázala vysvětlit její přítomnost už ve dveřích. I když je pravda, že babičky zvládnou ledacos. Poté, co se vymanila z jejího láskyplného objetí, se chtěla letmo porozhlédnout po domě a vypadnout do jejího starého pokojíku v podkroví, kde by mohla zalehnout a probudit se až pozdě ráno, ale když odložila kufry a vešla do prostorného obýváku, tak ji uvítalo překvapení, které opravdu nečekala. Místnost byla nacpaná k prasknutí lidmi ze sousedství, z vesnice a všemi možnými příbuznými. Už, už otevírala pusu, že něco nadšeně zvolá, ale z pohledů ostatních jí došlo, že by to opravdu nebyl zrovna nejlepší nápad. "Tvůj táta neví, že jsme pro něho přichystali menší uvítací oslavu," ozvalo se jí těsně u ucha. Ten hlas jí byl tak povědomý. Otočila se a než se dotyčný stihl vzpamatovat, tak ho pevně svírala v náručí. "Strejdo, chyběl jsi mi," zavýskala bez sebemenšího uvážení. Netrpělivé osazenstvo pokoje se jí pomalu chystalo zalepit pusu lepicí páskou, ale to už stejně nebylo potřeba, protože se ve dveřích objevil zbytek rodinky.

"Překvapení!" Zakřičeli všichni na vykuleného taťku. Bylo zcela zřejmé, že měl nějaké tušení, že pro něho babička nachystala nějakou tu drobnost. Rozhodně si ale nepředstavil párty podobných rozměrů. Nezmohl se na nic lepšího než na jeho typický úsměv od ucha k uchu, protože ho ještě k tomu obklopil dav přátel, kteří ho objímali, poplácávali po zádech a dávali přátelské 'herdy'. Ještě když tu žil, tak byl hodně oblíbený, což se značně projevilo na současné situaci. Pokaždé když přijel, tak se s ním chtěl snad každý z okolí sejít. Možná také proto strýčka napadlo, že s pomocí babičky uspořádá něco podobného.

Lucy se pokusila nenápadně mrknout na Lily. Zrovna teď by se mohly nenápadně vytratit nahoru a konečně se po takové době prospat. Jenže když už na Lily nenápadně mrkala nějakou tu chvíli a ona jí stále nevěnovala pozornost, tak se na to raději vykašlala, popadla svůj kufr a začala ho tahat do těch dlouhých a pekelně křivých schodů. "Nechápu to. Vždyť jsem si toho nesbalila zase tolik," mumlala naštvaně k zavazadlu. Už se dostala i k myšlence, že se na něj prostě naštve a nechá ho ležet uprostřed cesty do podkroví, když vrazila do nějakého člověka. S očima upřenýma k zemi nevnímala okolí, takže se toho pro jistotu docela lekla, upustila kufr, který hned na to úspěšně sjel někam dolů zpět do přízemí, takže se už už chystala dotyčnému vynadat, ať se příště dívá na cestu, ale když vzhlédla a uviděla známý obličej, tak se jí hned rozzářila tvář a už podruhé během večera skončila v něčím náručí. "Tome! To je úžasný tě zase po takový době zase vidět," odtáhla se od něho, aby prozkoumala jeho obličej. Od té doby, co se neviděli se hrozně změnil. Jeho tvář už dávno nepřipomínala malého nezbedného klučinu hrajícího si v lesích kolem farmy. Teď jí připomínal spíš nějakého úspěšného mladého zpěváka, nebo přinejmenším něco podobného.

Všimla si jeho lehce nechápavého pohledu a nějakou tu chvilku jí nedošlo, proč se tak tváří, ale pak si uvědomila, že když ji viděl naposledy, tak jim bylo obou něco kolem osmi let a od té doby se rozhodně změnila víc než on. Místo dlouhých světle hnědých vlasů měla červené krátké hnízdo a namísto bílých šatiček rozdrbané šortky a černé přiléhavé tílko. Musela uznat, že ani není moc nepochopitelné, jestli ji nepoznal. "Já jsem Lucy, tvoje sestřenka," zazubila se na něho, zamávala mu rukou před obličejem a sledovala, jak se mu na obličeji usazuje pochopení.

"Vypadáš jako z nějakýho filmu," vyhrkli na sebe najednou až se tomu museli začít smát. Úplně zapomněli na to, jak často říkali naprosto identické věci ve stejný čas a udivilo je, že je to stejné i po tolika letech. Dřív se vídali každý den, chodili spolu do místní základní školy, hráli si v okolí farmy a prováděli žertíky všem příbuzným, co se jednou za čas ukázali. Když se musela Lucy i s rodinou přestěhovat do Británie, tak ji to zpočátku hrozně mrzelo, že už se s ním nikdy podobně nepobaví, protože až se uvidí, tak jim bude pravděpodobně už hodně a budou na kravinky moc staří, ale jak šel čas, tak si pomalu zvykla, až na něj pomalu zapomněla. Sice si občas vzpomněla na nějakou vtipnou příhodu jako třeba s pošťákem a schránkou, ze které neustále vytékal zelený sliz, ale jinak měla tolik nových povinností s novou školou a celkově novým prostředím, že prostě neměla moc času nazbyt.

"No vlastně, já jsem tak trochu herec," odpověděl po chvilce ticha Thomas očividně očekávající nějakou jinou reakci než nechápavé zírání Lucy. V její hlavě to mezitím dost šrotovalo. I přesto, že byla hrozně unavená a myslela si, že jí asi brzo praskne hlava ze všech těch nových informací a vjemů, se dokázala probírat všemi těmi až hereckými výkony malého Toma, když došlo ke strašení lidí. Mohlo jí už tenkrát dojít, že v něm očividně něco je. "Ehm, já nejsem. Jestli jsi čekal nějakou podobnou odpověď, tak tě asi zklamu, ale já jsem prostě obyčejná holka chodící na střední s několika přáteli a zálibou v hudbě," oznámila mu. Tom se ale jenom zasmál a znovu ji objal. "Prosim tebe, já jsem rád, že si od toho světa plného světoznámých herců a různých smluv konečně odpočinu. Abych řekl pravdu, tak jsme s kámošem tak trochu utekli před našimi manažery. Až zjistí, kde jsme a najdou si nás, tak budeme mít asi pěknej průšvih, ale teď mě to rozhodně nijak extra netíží. Jo a s tím prohlášení obyčejná holka nemůžu souhlasit. Vždyť už na první pohled vypadáš výjimečněji než každá holka, co jsem snad kdy potkal," řekl jí a seběhl schody, kde popadl již zmiňovaný kufr a dotáhl ho až do jejího bývalého pokoje.

"Děkuju, jsi moc hodnej," poděkovala mu Lucy a znaveně se rozvalila na velikou postel, kterou už jako dítě milovala. "Vůbec nemáš zač. kdybys něco potřebovala, tak víš, že stačí říct a já tu vždycky budu. Pamatuješ na tu naší přísahu, kterou jsme si složili někdy v šesti letech? Že tu pro sebe vždycky budeme a když bude jeden potřeboval pomoc, tak bude pro druhého samozřejmost udělat všechno, co je v jeho silách, aby mu nakonec vážně pomohl?" Lucy se musela usmát. Pamatovala si to jako včera. Už bylo k večeru, když seděli na půdě opuštěného domku, co je posazený nahoře v lesích a téměř nikdo o něm neví, a přísahali na starý deníček, do kterého si dohromady zapisovali všechno, co kdy provedli.

"Jo, ale rozhodně to neznělo tak dobře. Mám pocit, že to bylo spíš něco na způsob toho, když budeš v háji, tak ti píchnu," odpověděla mu, načež se oba znovu hlasitě rozesmáli nad takto formulovanou přísahou. "A taky vím, že jsi měl hned příležitost to splnit. Jak jsme běželi domů, protože jsme měli po večerce, já zakopla a zlomila si tu nohu. Vždyť jsi mě pomalu celý zbytek cesty nesl," pokračovala Lucy ve vzpomínání. "Já to bral jako samozřejmost. Navíc by bylo docela podezřelý, kdybych to neudělal. Vždyť jsme přísahali na náš deník!" Odpověděl jí a pomalu se měl k odchodu. "Jo, mimochodem, za chvíli začne hrát kapela v čele se strejdou, takže se opovaž nepřijít. Uznávám, že ten časovej posun tě musel lehce přizabít, ale to trocha hudby určitě zpraví. Teď už ovšem musím jít zkontrolovat Jeremyho, jestli se nesnaží sbalit nějakou další příbuznou, nebo nevyvádí nějakou podobnou blbost," dopověděl a s omluvným výrazem se vytratil dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 13. října 2012 v 22:17 | Reagovat

Ou děkuji za upozornění, hned to půjdu opravit, to víš no, přepisovala jsem to z bloku, do kterýho jsem tam psala na chatě, takže tam byla spousta takovejch zkratek a nesrozumitelnejch vět a škrtanců, takže jsem mezi tím vším asi tohle přehlídla, fakt děkuju ^^ :D a jsem moc ráda, že se ti to líbilo ^^ A tuhle kapitolu Way Back To The USA si přečtu až zítra, právě jsem přijela z tanečních a jsem utahaná xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama